Eliška – Focení v Adršpachu
Na tohle focení jsme se s Eliškou domlouvali půl roku.
Nebylo to o termínech. Eliška je introvertní a představa, že se bude fotit s někým, koho nezná, jí dlouho nedávala spát. To chápu — focení je nepříjemně intimní věc, když k tomu nemáte důvěru. Navrhl jsem tedy lokaci a ukázal, jak si představuju fotky ve vodě. To ji chytlo. Sehnala si šaty a řekla, že do toho jde.
Kde se to celé pokazilo
Domluvili jsme se na zlatou hodinku. Tušil jsem, že ve skalách slunce zapadá dřív, než ukazuje kalendář, tak jsme vyrazili s hodinou a půl rezervy.
Nestačilo to. Když jsme přijížděli, bylo už z auta vidět, že slunce leze za skálu. Došli jsme k vodě přesně ve chvíli, kdy za ni definitivně zapadlo.
Byl jsem nervózní. Světlo dělá fotku, a to naše bylo pryč.
Pak jsem si všiml něčeho, co jsem nečekal. Protější skály ještě slunce chytaly a odrážely ho zpátky přes vodu — fungovaly jako obří odrazná deska. Nebylo to měkké světlo, jaké bych si objednal, a atmosféra byla zpočátku dost ponurá. Ale bylo čím fotit. A ta ponurost nakonec sedla přesně k tomu, co jsme dělali.
Studená voda a jedna statečná klientka
Voda byla na konci léta studená. Ne osvěžující — studená. Eliška do ní šla a nereptala. Když jsem řekl, ať se ponoří i s hlavou, ponořila se.
Šaty jsme tím logicky zničili. S tím jsme počítali a měla připravené druhé na druhou půlku.
A pak přišla ta odměna
Vylezli jsme výš mezi skály. A tam, v mezeře mezi dvěma stěnami, se slunce objevilo znovu — i s celou západní oblohou. Zlatá hodinka, na kterou jsme přijeli o hodinu a půl dřív a stejně o ni přišli, se vrátila.
Fotky z té druhé půlky mají úplně jiný náboj než ty od vody. A hlavně: mezitím jsme se oba otrkali. Eliška se začala smát. Poslední půlhodina byla nejlepší z celého dne — a je to na fotkách vidět.
Doma jsem je rychle zpracoval a druhý den poslal. Eliška z nich udělala videa na Instagram a ohlas byl větší, než jsme oba čekali. Nejen od lidí, ale i od fotografů.
Co si z toho odnést, jestli chcete něco podobného
Rezerva ve skalách musí být větší, než si myslíte. Hodina a půl nestačila. Skalní stěny berou slunce klidně o dvě hodiny dřív než volná krajina.
Ztracené světlo nemusí být konec. Rozhlédněte se, co ho ještě chytá. Světlá skála přes vodu odrazí víc, než byste čekali.
Bílá je proti tmavé vodě a zeleni bezkonkurenční. Vzory a výrazné barvy si s pískovcem nerozumí.
Počítejte s druhými šaty, jestli se má jít do vody. A s ručníkem.
A hlavně — nemusíte být před foťákem svoji od první minuty. Eliška se rozjela až v poslední třetině. Tak to bývá skoro vždycky. Proto se nikdy nedomlouvám na hodinu.
Stejná trpělivost. Jen o den, na který se nezapomíná.
Nefotím na hodinu a nehoním vás podle seznamu. Projdeme si den dopředu, a pak už jen čekám na to, co se opravdu stane.
48 fotografií z Adršpachu
Chcete podobné fotky?
Fotím v Adršpachu i v okolí Náchoda. Napište mi a domluvíme se — klidně i za půl roku, jako s Eliškou.